26.4.2018

Měla bych číst Faidón, nebo uklízet, nebo nejlépe obojí. Jenže přátelé, já jsem tak moc v prdeli... Nutně potřebuju Exostratérum (To je z jedné HP povídky, je to jako Veritasérum, až na to, že "jen" musíte přiznat pravdu sami sobě....) v našem světě se tomu asi říká psycholog... ale na to prostě... Vážně potřebuju "balíkovou terapii" - to se ani nesnažte pochopit, je to interní záležitost. V podstatě to můžete zjednodušeně chápat tak, že vážně potřebuju svoji kamarádku.
Jedna z básní z konce února... Je o lásce, strachu, nejistotě a neschopnosti zastavit rozběhnutý koloběh míjení, neschopnosti přerušit rutinu a říct jedno jediné malinkaté slůvko... "Ahoj"

Míjení

Rozevlátý
S rukama v kapsách
jsi najednou
tu

A mě...
vlastní svaly svazují
zavírají do sebe

A tak...
se neusmívám

Jsi pryč


Okolnosti téhle písničky se pro tuhle situaci zrovna nehodí, ale já teď ujíždím na Glee a ty slova... Chce se mi z toho brečet.... Protože... I’m all alone and I need you now. And I wonder if I ever cross your mind. For me it happens all the time.

 

Děkuju, že jste poslouchali...
Jass