26.10.2018

Už jste viděli "Sierra Burgess is a loser"? Není to špatný film... jako je pro dospívající dívky a je to chodící klišé, ale... fajn. Zkrátka to je jedno, jde o to, že na konci hlavní hrdinka složí píseň. Píseň, která nejen, že mi soustavně hraje v hlavě, ale o které musím neustále přemýšlet. Protože některé části jsou zkrátka dokonalé... ale jiné jsou zatraceně znepokojující.

Tak třeba celá ta kytková analogie je pěkná, na první pohled může být trochu triviální, ale čím víc se nad tím zamýšlíte, tím je to hezčí.

"Stretching to the sky like I don't care,

wishing you could see me standing there."

To je prostě krásný, nemyslíte? Možná si to myslím jen proto, že se s tímhle veršem dokážu snadno ztotožnit, ale přijde mi to krásné...
No, jenže pak přijde ta problematická část...

"If I could, I'd change overnight.

I'd turn into something you like."

To je problematický... Když jsem tuhle část poprvé slyšela, říkala jsem si, jak moc je to špatně. Protože určitá míra proměny je přirozená, ale o tom tu ona, zdá se mi, nemluví. Jamie s ní - z jejího pohledu - není kvůli tomu jak vypadá, takže pokud to zjednoduším, mluví o tom, že kdyby mohla, vypadala by jako Veronica. Což mě vedlo k myšlence... kdybychom mohli ovládat svůj vzhled, byly bychom všechny takové Veroniky? Vypadali by všichni stejně?
To mi připomnělo knihu, kterou jsem nedávno četla - Diabolik, mimochodem vážně doporučuju, moc se mi to líbilo. Nicméně, abych se dostala k pointě... V univerzu této knihy existuje tzv. "zkrášlovací přístroj" díky kterému můžete naprosto změnit svůj vzhled a všichni to taky dělají (rozumějte ti bohatí...). Nevypadají ale všichni stejně...asi je to tím, že každý má jiné měřítko krásy.
Když jsem řekla, že ty přístroje používají všichni, nevyjádřila jsem se tak docela jasně. Je tam jedna postava, která je nikdy nepoužívá. A to mě vedlo k otázce. A co já? Asi nikdo není kompletně spokojený se svým vzhledem - pokud z toho vynecháme Narcise.

Osobně věřím, že život je velký dar (od Boha? Nevím...) a stejně tak tělo, které naše duše dostala. Spousta filosofů věří, že naše tělo je jen vězení duše. Ale já jsem asi větší optimista. Myslím, že bychom své tělo měli milovat a nesnažit se ho měnit - míra té změny je už na osobním názoru každého... Kupříkladu já v podstatě nikdy nepoužívám make-up, ale ráda si sem tam nalakuju nehty... Nicméně, pokud bych měla šanci na svém těle něco změnit...? Ráda bych si věřila, že jsem natolik silná, abych takovému pokušení odolala, na druhou stranu, proč vlastně? Že... vidíte, už to začíná. Začalo by to tím, že bych se rozhodla, že skoncuju se svým akné - protože kdo by to neudělal, kdyby měl tu možnost, ale obávám se, že by to způsobilo jen to, že bych povolovala dalším "drobným zásahům".
Ukončila bych to jednou Platónovou myšlenku - přesnou citaci nicméně nemám... Krása je jediná ctnost, kterou můžeme vnímat očima, proto si ji také tolik ceníme, protože je na první pohled viditelná. Kdybychom na lidech mohli pozorovat moudrost, každý by si přál být moudrý.
Jass

Zdroj obrázku: https://www.deviantart.com/riverofconsciousness/art/Narcissus-556474182